27. 5. 2016 – 29. 5. 2016
Jelikož loňská a předloňská voda se jela na Ohři a Berounce, tak letos jsme využili bližší řeky a to Sázavy. Jeli jsme ji od Čerčan do Pikovic. Cesta začala v pátek 27.5.2016 srazem na vlakovém nádraží v Benešově. Odkud jsem vlakem dojeli do Čerčan a pak pěšky k plovárně. U plovárny jsme postavili stany, neboť lodě jsme měli zamluvené až od sobotního rána. Aby nám čas lépe utíkal, tak jsme si dali Ufobal ( Ufobal je sportovní týmová hra vzniklá roku 1989, jejíž pravidla vycházejí z házené, hraje se však s plastovým talířem podobným frisbee ). A aby hra byla zajímavější, tak tým který prohraje musí přeplavat Sázavu na druhý břeh a zase zpět. Rozdělení týmu padlo na starší vs mladší. Mladší měli početní převahu a zezačátku vedli. Nakonec ale starší zvítězili a mladší museli do vody. Večerní koupání jim ale asi moc nevadilo, protože po namáhavém zápasu to bylo příjemné osvěžení. Po hře jsme si udělali večeři a pomalu šli spát, ať jsme na sobotní den plni sil.
V sobotu kolem 9.hodiny nám firma Bisport přivezla lodě. Celkem 7 lodí typu Noah. Vydry byly bohužel zcela vypůjčeny a tak jsem museli vyzkoušet tuto kánoi, která nás překvapila svou stabilitou. Zbylo tedy jen to nejtěžší, do připravených barelů nacpat všechny své věci. Oproti předchozím ročníkům jsme totiž neměli dva barely na loď, ale jen jeden . Nastal tedy problém s místem. Nakonec se skoro vše nacpalo do barelů. Rozdělili jsme se do lodí, oblékli vesty a domluvili nějaké bezpečnostní opatření. Pak již jen, někteří už nedočkavě, dát loď na vodu, nasednout a zabořit pádlo do vody. Po chvilce ustál i houpavý pocit a nastal ten radostný okamžik, kdy člověk sedí v lodi. Od Čerčan teče klidnější voda, tak jsem „srazili“ lodě k sobě a začali hrát různé hry. Třeba výměna osob. Háček z první lodě se prohodí s kormidelníkem z páté lodě. Pak háček z šesté lodě s háčkem z první lodě atd. Pak ještě probíhala „schůze“ na jedné z lodí. Nakonec se nám podařilo na jednu loď vtěsnat pět schůzujících. Šestý schůzující měl strach aby svou účastní neproměnil loď v ponorku . Kolem 13.hodiny jsme dorazili do Poříčí nad Sázavou. Kde jsme zakotvili u břehu a rozhodli se udělat pauzu na jídlo. Po jídle opět do lodí a zbýval poslední úsek dne a to do Týnce nad Sázavou. Kolem 16.hodiny nás trochu znepokojil zvuk blížící se bouřky. Těsně před Týncem už byly vidět blesky před námi a dokonce i za námi. Když jsem přiráželi ke břehu tak už padaly drobné kapky. „Rychle lodě ven a začněte stavět lodě!“ zakřičel Jezevec. Když byly stany postaveny, tak se Perun asi umoudřel, protože všechny bouřkové mraky od Týnce odvál. Tak jsem si sedli na skoro suchou trávu a připravovali večeři. Po večeři byl dán volný čas, který každý využíval podle svého.
V neděli nás pak čekal poslední úsek naší cesty a to z Týnce nad Sázavou do Pikovic. V sobotu to vypadalo docela špatně, protože stav vody byl velmi nízký. Naštěstí přeci jenom asi na Vysočině v sobotu pršelo, takže nám to zvedlo stav vody a my mohli v klidu vyplout. Oproti úseku z Čerčan je úsek z Týnce rychlejší a technicky náročnější. To zezačátku prověřilo loď s osádkou Masák a Mamut. Kdy Mamut jako kormidelník za jízdy přímo „odpadl“ do vody. Pak se nám stal osudným ještě jez v Kamenném Přívozu. Kdy přímo v šlajsně byly dva kameny. První v prostředku, který nemile překvapoval a nakláněl špičku lodi a druhý na konci šlajsny, který prověřil háčky a kormidelníky. Tato šlajsna opět nepotěšila osádku Masák + Mamut. První kamen je odklonil na ostrůvek a pod keř. Hnáni pudem sebezáchovy dali ruce před sebe a přestali lodí manévrovat. Špička se zarazila o kámen a celou loď jim naklonila napříč. Nejdřív to vypadalo komicky, ale po chvilce začal proud vody zatékat do lodi a nakonec bylo potřeba 6 lidí, aby dokázali loď ze šlajsny dostat. Pak se šlajsna stala osudnou ještě pro osádku Miki + Tomáš. Opět první kámen měl jiný názor na směr plutí. Tentokrát ale nezaútočil na špičku lodi, ale rovnou na střed a celou loď převrhnul na stranu. Po tomto se pár osádek rozhodlo své lodě raději přenést . Následovalo rychlé vysušení lodí pod jezem a vzhůru dál po proudu. Využili jsme ještě molitanový míč, se kterým jsme se rozhodli hrát hru „Trapák“. Hra spočívala v namočení míče do vody a po vzoru Korzárů ho nepozorovaně hodit do jiné lodě. Cesta nám v rychlejší vodě rychle ubíhala a tak těsně před 15.hodinou jsme byli v cíli naší cesty, tj. Pikovice. Nezbylo tedy nic jiného než vrátit lodě a vydat se vlakem zpět domů.
Hipík