18. 3. 2017
„Jakou trasu lezeš? Červenou, nebo fialovou?“ „Já jsem barvoslepá, lezu multi color!“
Účastníci: Alča, Bubla, Strunka + Anet, Áňa, Dortík, Éro, Kačka, Křeček, Míšouč
Sovy? Sovy převážnou část svého života tráví ve vzduchu. A tak jsme se i my rozhodly na jeden den jim alespoň částečně přiblížit, a to na stěně v lezeckém centru v Holešovicích. Ačkoliv jsme výpravu punktovaly narychlo a ještě navíc přes jarní prázdniny, účast byla hojná. Kromě dvou marodů se účastnily všechny Sůvy, a tak jsme 18. 3. na místo určení dorazily i s vedoucími v úctyhodném počtu deseti nadšených lezců – amatérů.
První adrenalinový zážitek nastal ještě předtím, než jsme vystoupily z vlaku. Bubla totiž, držíce se hesla skautka je hospodárná, nevědomky ulevila rozpočtu výpravy nákupem jízdenky pouze do místa, kam je zvyklá pravidelně dojíždět do školy. Pokorně se šla průvodčímu přiznat, ale on byl nakonec tak nějak rád, že mu na úseku Praha – hlavní nádraží a Praha – Holešovice obvykle prázdný vlak okupuje parta zpívajících skautek („Zima byla dlouhá a svět jen spal… Vzpínej dál k letu svý křídla promrzlý, pláchnout zkus z opratí… ŠRÁM!“), že nás ten kousek nechal být bez jízdenky.
V Holešovicích na nádraží už na nás čekala Strunka, u lezeckého centra Alča, a tak nic nebránilo tomu, abychom si u pultu naporoučely a vyzkoušely sedáky a lezečky našich velikostí, a také kyblíky a karabiny, a vypravily se vstříc dobrodružství ověřovat postulát (vynesený ráno ještě v Benešově na nádraží, poeticky za skřípění brzd přijíždějícího vlaku), zda když jeden vyleze na stěnu dostatečně vysoko, přestane na něj působit zemská přitažlivost. Tak bohužel, jeho neplatnost na vlastní kůži svým pádem ověřila Kačka. Naštěstí ne z tak velké výšky, aby jí jakkoliv ublížil 🙂
Samotnému zdolávání stěn a tras různých barev a obtížností předcházela ještě instruktáž jednak místních zkušených lezců ohledně lezení a jištění, jednak také počáteční kontrola od vedoucích, zda jištění doopravdy provádíme správně. V lezeckém centru je super, že si člověk jednorázově zaplatí vstup a zůstat může libovolně dlouho. My zde strávily 5 hodin, tedy na procvičování správných technik bylo času více než dostatek. Během lezení jsme základní slovník pokynů „Povol!“ a „Dober!“ zvládly obohatit ještě o „Tuříne!“ a „Míšouči, schovej ten telefon!“, dále jsme stihly se nafutrovat pizzou, hlavně pokecat, a i průběžně odpočívat.
Do sbírky adrenalinových zážitků si tímto můžeme připsat lezení na umělé stěně. Co se nám během dne povedlo? Neztratit se cestou do centra, na konci dne lézt a jistit se ve dvojicích úplně samy bez pomoci, a Míšoučovi natočit prima video z celého dne, díky kterému je zase o kousek blíže splnění jedné ze skautských odborek.
Bubla