Některé z nás již samostatně vedou své vlastní družinky světlušek, jiné z nás se na vedení spolupodílejí jako podrádkyně u družin jiných. Proto se čas na to, abychom společně podnikaly vlastní akce, nachází o něco hůře, než kdysi. Ale přesto to není nemožné, jak potvrdila naše předvánoční pražská výprava, které jsme se účastnily v hojném počtu 8 Sův.
Nápad v našich hlavách vyklíčil již na podzimní výpravě do Hostinného, kde jsme sdílely pocity nadšení z nového dílu Fantastických zvířat, který měl být v v listopadu uveden do kin. Míšouč nadhodila, jak dodnes vzpomíná na naši výpravu před dvěma lety, na které jsme se společně do kina na první díl dostaly spíše omylem, neboť nikoliv naším přičiněním vybouchla část programu a bylo třeba rychle hledat alternativu. Aniž bychom přesně tušily, o jaký film se jedná, stačilo nám prostě jen, že to má „cosi společného s Harrym Potterem“, kterého zbožňujeme všechny do jedné. Protože nejbližší víkend, který nás měla většina volný, byl až v prosinci, ještě týž den byl uzavřen pakt o nekoukání na film a naplánována výprava. Nepodívat se předem stálo mnoho úsilí, ale nakonec jsme to zvládly všechny!
Výpravu jsme spojily s návštěvou Skautského institutu na Staroměstském náměstí a jejich hrou „Pátrání po stopách skautské historie“. Dle legendy ke hře neznámý uličník nadělal obří zmatek v kartotéce velkých skautských příběhů. To, co kdysi bylo přehlednou kronikou skautských hrdinů, byl nyní jeden velký nepořádek, a to do slova a do písmene. Z dodaných materiálů jsme nebyly schopné vytřídit, co přesně si z nich máme pro hru vzít s sebou a co nikoliv, a tak jsme se rozhodly začít od konce – nejprve přečíst si osudy skautských hrdinů, a poté nechat hru hrou, a provést pátrání po skautských místech podle manuálu pro vedoucí, které nám poslali ještě před návštěvou, na vlastní pěst. Několikakilometrová procházka po centru Prahy nás provedla po místech, kde se kdysi nacházela skautská ústředí, kde zakladatel skautingu Svojsík o skautingu přednášel veřejnosti, kde se scházel zřejmě nejznámější skautský oddíl, Foglarova pražská Dvojka, či ke Karolinu, kde skauti stáli čestnou stráž u Palachovy rakve.
Krom skautské hry jsme ještě zvládly návštěvu Dyzajn marketu u Národního divadla, největší prodejní výstavy autorské tvorby v Čechách, kde si Éro ve své avokádové mánii pořídila vtipné ponožky, jak jinak než s avokádem, a cestou jsme se ještě stihly zahřát v Palladiu a v hračkářství Hamleys, které se před Vánoci díky proudícím davům proměnilo v peklo na zemi.
Co se Fantastických zvířat týče, film nakonec předčil naše očekávání. Celou cestu zpět do Benešova jsme spřádaly teorie, jakými se budou spletité příběhy o nejobávanějším čaroději historie ubírat dál. Ačkoliv jsme do Benešova dorazily pozdě, stále jsme byly plné energie, a tak jsme se ještě po večeři pustily do výroby vánočních dárků pro družinu světlušek Sedmikrásek.
Ráno jsme si v klubovně společně daly snídani, dodělaly jsme dárek – záložky do knížek. Popovídaly si, poklidily klubovnu a vyrazily vstříc do svých domovů.
Bubla