Vše to začalo 26. ledna, kdy se na nádraží v Benešově sešly čtyři skautské družinky 7. oddílu Benešov. Sovičky, Sasanky, Fialky, Pomněnky a jejich vedoucí cestovaly nejprve pohodlnou Arrivou do Prahy a pak druhým přeplněným vlakem až na místo dění – do Kolína. Klubovnu jsme převzaly v noci, a tak jsme toho moc nestihly. Sovičky běžely ještě rychle nakoupit jídlo na druhý den a zbytek se bavil zábavnými hrami.
Ráno nás probudila písnička a po vydatné snídani jsme hrály seznamovací hru Mafiáni. Tato aktivita pokračovala i cestou na opravenou Vodárenskou věž Kolín. Hra spočívala v tom, že jsme si každá vylosovala papírek s indiciemi, podle kterých jsme musely poznat naši oběť a tu následně nenápadně zabít tím, že jí dáme pusu na tvář nebo krk. Díky této hře jsme se lépe poznaly a docela zasmály. Sněžilo a tváře nám už zimou růžověly. Do tepla jsme se vrátily přesně na oběd, který nám přichystaly vedoucí, které v klubovně zůstaly. Sobota 27. ledna byla dnem zvolení prezidenta České republiky. Proto jsme si udělaly volby i mezi skauty. Čtyři týmy měly půl hodiny na to, aby mezi svými členy vybraly kandidáta na skautského „prezidenta“ a budoucí ministry. Ve třech minutách pak představily sebe a své cíle tak, aby co nejvíce zaujaly ostatní. Následovala řeč samotných prezidentů a otázky třech odborníků. Tázaly jsme se ale i mezi stranami zároveň. A teď to nejdůležitější! Samotné volení nového prezidenta 7. oddílu Benešov. Každý jedinec měl volební právo a po napínavém sčítání lístků v naší provizorní urně postoupily dvě prezidentky do druhého kola. Bylo až neuvěřitelné pozorovat, s jakým nasazením do toho šly. Braly to naprosto vážně a debaty probíhaly v tichu a pozornosti. O dva hlasy, tedy s padesáti pěti procenty, nakonec zvítězila Verča, která nám slibovala rekonstrukci klubovny, více výprav a další velmi lákavé věci. Užila si tak chvilku slávy, ale protože bylo pozdě, musely malé holky na kutě a ostatní za doprovodu kytary prozpěvovaly v jídelně.
Třetí, tedy poslední den víkendové výpravy, jsme začaly uklízením a balením. Proto jsme měly celý zbytek dopoledne na další aktivity, na které jsme se vydaly ven. V parku jsme si zahrály běhací hru Píšťalka a naši oblíbenou s výstižným názvem McDonald. Když už se blížilo poledne, byly jsme rozděleny do čtyř týmů. Náš cíl byl jednoduchý… Ptát se lidí na otázky týkající se Kolína a zda ví, co je KPZ (krabička poslední záchrany). Během rozchodu se ještě většina z nás zastavila v místním obchodním domě. V klubovně jsme si po jídle ještě chvíli odpočinuly a pak už jen krátké poděkování od vedoucích a hurá na vlak. Mezi přestupem z rychlíku do Prahy a osobáku mířícího do Benešova bylo celých sedm minut. A přemístit dvacet čtyři lidí s velkými krosnami, někdy pomalu větší než oni sami, ze sedmého na první nástupiště, to vyžaduje pevné nervy. Nakonec jsme ale vlak s našimi místenkami stihly a domů jsme dorazily v pořádku a s úsměvem na tváři.
Anet