2. 6. 2012
Je sobota 2. června 2012, šest hodin ráno. Na téměř prázdném nádraží v Benešově se pomalu schází skupinka 5 chlapců, kteří se po vítězství v okresním kole Závodu vlčat a světlušek vydávají na krajské kolo do Milína. Zanedlouho se k nim přidáváme i my, jejich vedoucí.
Pozdravíme se a já jdu koupit jízdenku na vlak do Prahy, následně se přesouváme na nástupiště. Ještě v podchodu však posloucháme hlášení, že náš spěšný vlak má zpoždění. Chvíli tedy vyhodnocujeme situaci, poté nasedáme do osobního vlaku, který má v pár okamžicích vyrazit směr Praha – hlavní nádraží a vyrážíme na cestu. V Mnichovicích, kde získáváme novou informaci o zpoždění vlaku (15 minut), jímž jsme původně plánovali jet, se k nám přidává poslední člen naší hlídky. Jsme tedy kompletní, skupinku našich vlčat tvoří Kuba, Honza, Lukýno, Štěpán, Matěj a Ondra, doplňujeme je já, Jezevec a Želwa. Znovu řešíme naší dopravní situaci, v Praze musíme totiž stihnout autobus. Rozhodneme se tedy v Říčanech přestoupit na spěšný vlak, který by měl osobáček dle našich propočtů v nejbližších chvílích předhonit. Z patnáctiminutového zpoždění se však po chvíli stává čtyřicetiminutové a komplikace s cestou tak zdaleka ještě nekončí. Nezbývá nám teď však již nic jiného než počkat. Přesto, že nám čas neúprosně ubývá, zdá se být čekání nekonečné. Krátíme si chvíli snídaní a po zhruba dvaceti minutách konečně pokračujeme v cestě.
Po příjezdu na Hlavní nádraží v Praze běžíme na tramvaj a snažíme se vymyslet nejjednodušší spojení na zastávku Na Knížecí. Cestu nám však nelítostně komplikuje nejen prodleva spojů, která je v sobotní ráno nemalá, ale i výluka několika tramvajových linek na pro nás potřebné trase. Mezitím nám ujíždí i poslední autobus, kterým bychom ještě stíhali zahájení závodu. Volám tedy Koumákovi, vedoucímu závodu, a líčím mu celou naši situaci. Ubezpečuje mě, že se nic neděje a můžeme být v klidu. Nyní se tedy již bez spěchu přesouváme na autobusovou zastávku a máme asi padesát minut, než pojede další autobus do Milína. Již cesta sem nás velice znavila, a tak během jízdy autobusem někteří usínají.
Po asi hodině tyto spáče budím a vystupujeme v cíli naší cesty. Po pár set metrech přicházíme ke škole, kde vyřizujeme formality potřebné pro účast v závodu, získáváme přidělené číslo hlídky, startovní čas a mapu. Ačkoliv máme ke startu přiděleno asi to nejvzdálenější stanoviště na trati, máme ještě dostatek času, naše zpoždění tedy naštěstí příliš nevadilo. Usazujeme se v tělocvičně a přichází asi poslední rady našim vlčatům. Pak kluci hrají hry a dovádějí a my je na rozdíl od ostatních vedoucích, kteří se svým svěřencům snaží ještě připomenout vše, co je na trati může potkat, necháváme, alespoň se před závodem odreagují. Pomalu se blíží poledne a my v rychlosti ještě zvládáme oběd. Následuje ještě obvyklé stříhání o to, kdo bude mýt nádobí. Tentokráte to odnesl Lukýno, jelikož však čas kvapí, pomáhám mu a o několik minut později již vyrážíme spolu s Myšlenkou z Berouna, která byla přidělena našim klukům jako doprovod, na první stanoviště. Na oplátku dělá Želwa doprovod berounským světluškám, Jezevec poběží pro změnu s hlídkou vlčat z družiny Lišky Rožmitál. Po trase závodu se blížíme ke startu, kam přicházíme jen asi s dvouminutovým předstihem.
Je patnáct minut po poledni a kluci začínají plnit první úkol, kterým je znalost dopravních značek. Zvládají jej celkem obstojně a po asi deseti minutách už běží na další stanoviště. Já jsem jim v patách a teď již jen mlčky přihlížím, radit jim totiž nesmím. Tentokráte jsou na řadě šifry, s kterými se někteří vypořádají bez obtíží, u jiných zjišťuji jisté slabiny. Klukům to za zlé nemám, však jsou na svých prvních závodech. A vůbec, v oddíle nejsou ještě ani rok. O několik set metrů dále nás čeká znalost přírody, tu Jezevec dělal spolu s orientací v mapě s kluky na poslední schůzce. A je to znát, několik bodů jsme sice ztratili, ale jinak si kluci poradili s úkolem skvěle. Další stanoviště je zaměřené na historii, se skautingem si kluci poradili hravě, jisté komplikace jim však dělá pořadí vlajek na stožárech při pořádání mezinárodní akce. Další ztráta několika málo bodů, nevadí, běžíme dál! U zkoušky zručnosti si kluci vyslechnou motivační příběh k tématu Piráti, v jejichž duchu je celý závod veden, rozdělí se na 3 dvojice a plní odlišné úkoly. Dva vystřihávají záplatu dle předloženého vzoru, dva přišívají knoflík a poslední dvojice skládá vlaštovku, s kterou si následně krátí chvíli při čekání na své kamarády. Jsme v polovině závodu a kluci si zde tak mohou říci o bonus, což následně dělají. Jejda, že by chybička v počtech? No, rozhodčím jsme asi radost neudělali, když nám jako bonus museli odevzdat balíček sušenek, které si před chvilkou načali. Svačina přijde vhod a během pár chvil ji kluci smlsnou jako malinu.
To už jsme však mezitím u dalšího stanoviště. Na řadě je zkouška síly, kterou mají kluci otestovat na lanových lávkách. Ačkoliv z té nejtěžší dva kluci spadli a nezískávají tak za ni žádné body, ostatní zvládli kluci hravě a můžou běžet dál. Nyní už jsme na části trati, kterou jsme si prošli cestou ke startu, a tak již mapu prakticky nepotřebujeme. Po pár minutách se dostáváme na stanoviště zdravovědy. Jeden pirát má odřené koleno kvůli pádu na mokré palubě, kterou právě drhnul, jiný si pro změnu podvrkl kotník při šplhání na stožár, další se pořezal při loupání brambor. Šikovná to posádka! Její kapitán nás prosí o pomoc a kluci se vrhají do tohoto nelehkého úkolu, jehož nesnadnost se záhy projevuje. Kluci však i tak bojují s humorem sobě vlastním, a to i přesto, že zde ztrácí nemálo bodů. Zbývají nám poslední dvě stanoviště. Předposlední je orientace, při níž kluci kreslí směrovou růžici, orientují ji podle kompasu a hledají v mapě trasu přes tři body. Malé zaváhání, ale jinak vcelku dobře zvládnutý úkol a pokračujeme dál k vyhledávání informací. Naučné slovníky, telefonní seznamy, jízdní řády, televizní programy, mapy, … ani jednoho z toho nezabrání klukům v zisku plného počtu bodů.
A je zde konec závodu, jsme zpět na stanovišti, z něhož jsme vybíhali. Teď už tedy jen z kousků mapy, které kluci získali na jednotlivých stanovištích během závodu, poskládat mapu a jít si vyzvednout zasloužený poklad. Po jeho nalezení se poklidně vracíme zpátky do Milína ke škole. Cestou se setkáváme se skupinkou pod dozorem Želwy, sdělujeme si dojmy, hodnotíme závod a jeho jednotlivé úkoly. Po návratu pak již jen netrpělivě čekáme na vyhodnocení, které přichází asi o hodinu později. Hlídek, které ještě nebyly jmenované, ubývá, jsme v první polovině! Na pátém místě se s počtem bodů … umisťují … NE, to zase nejsme my. Až čtvrté místo patří s 227,5 body nám. Na postup do celostátního kola to sice nestačí, ale i tak jsme spokojeni a můžeme se vydat domů. Vždyť od prvního místa nás dělilo pouhých 9 a čtvrt bodu.
Sbalíme si tedy do batůžků své věci a tentokráte již spolu s našimi světluškami, s kterými jsme se i několikráte setkali na stanovištích, se vydáváme na autobus do Prahy. Zde se opět přesouváme na hlavní nádraží, tentokráte metrem, a vlakem odjíždíme zpátky do Benešova. Na nádraží se rozloučíme a po náročném dni se unaveni rozcházíme do svých domovů.
Šůgr