I přes prvotní obavy ze situace okolo virové krize mohl tradičně první prázdninovou sobotu začít skautský tábor 1. oddílu. Oproti loňským rokům, kdy byl sraz v Benešově a na tábořiště, Čengrovku, se jezdilo na kolech, byli účastníci přiváženi rodiči rovnou do Bílkovic, kde jim byla měřena teplota. Pokud by byla vyšší, opatření nám přikazovala daného účastníka poslat domů. To se naštěstí nestalo, a proto si všichni naložili svá zavazadla na Avii, a po družinách se svým rádcem odcházeli do tábora.
První dny se nesly v duchu budování táborových staveb a vybavování tábořiště. Postupně vyrůstaly podsady, tee-pee, kuchyň, jídelna, táborový kruh a v neposlední řadě stožár, u něhož jsme hned v neděli oficiálně zahájili tábor ranním nástupem. Večer byla za pomoci scénky a projevu prezidenta Kennedyho představena celotáborová hra navazující na téma celoroční hry – „Cesta na Měsíc“. Děti se měly za pomoci všech inženýrů instruktorů připravit na obtížnou obsluhu raketoplánu a tři nejlepší budou vybráni k samotnému letu na Měsíc.
Táborové dny ubíhaly jako voda. Po dostavení tábora nás čekala rutinní dopoledne v podobě ježdění pro vodu, přípravy dřeva, ale ještě před obědem se našel čas na drobné aktivity nebo plnění stezek. Po celý tábor nám kuchaři dopřávali. V jídelníčku se kromě každoročně vařených pokrmů, jako vepřové na švestkách nebo palačinek, objevily i novinky, třeba v podobě kukuřičné polévky.
Odpoledne byla zasvěcena hrám v podobě výcviku astronautů. Konečně nastal večer, na který se všichni těšili s velkým očekáváním. Dílčí vyhlášení astronautů, kteří projdou během následujícího dne vstupní prohlídkou a zúčastní se letu a jejich náhradníků. Lékařská prohlídka proběhla bez problémů, a proto mohli astronauti za šera nastoupit do kokpitu a po kontrolách všech systémů zažehnout motory. Ostatní tiše přihlíželi, jak zvuky motorů mizí v dáli. Trojčlenná posádka úspěšně navedla raketu nad Měsíc, dva z nich přestoupili do lunárního modulu a spustili se na povrch. Tam hrdě zapíchli vlajku USA, odebrali vzorky půdy a vrátili se do hlavního kokpitu. V ranních hodinách následujícího dne úspěšně přistáli na mořskou hladinu, kde je ostatní astronauti v rámci rozcvičky našli pomocí GPS souřadnic. Celé dopoledne a část odpoledne byla raketa s ovládacím panelem zpřístupněna všem, proto si každý, kdo chtěl, mohl vyzkoušet létání v kokpitu i s řešením některého z problémů.
To už zbývalo opravdu pár dní do konce, proto uprostřed táborového ohniště začal růst slavnostní oheň v podobě pagody. Ve čtvrtek v podvečer bylo vyhlášeno konečné pořadí a rozebrány ceny, a v pátek při záři ohně přijali slib dva skauti.
V sobotu ráno jsme si dobalili poslední věci a po skupinách odcházeli do Bílkovic, kde čekali rodiče, kteří si společně se zavazadly odváželi táborníky se spoustou zážitků.
Více fotografií z tábora naleznete v naší fotogalerii.
Tomáš Strachota – Masák