Rubriky
Média

Junáci jsou na první pohled obyčejní lidé

Benešovsko – Sedmadvacetiletý Tomáš Kurc je muž mnoha tváří. Student vysoké školy, pracující, hráč českého lakrosu, florbalu, cyklista, snowbordista, cestovatel, ale hlavně skaut. A právě o tomto koníčku si s ním redaktorka Benešovského deníku povídala.

Jak jste se k práci v junáckém oddíle dostal? Do Junáka jsem se dostal ještě jako dítě, a to v době, kdy jsem začal chodit do Benešova na základní školu. Po necelých dvou měsících jsem si zde vyhledal junácký oddíl a stal jsem se vlčetem. Tomu všemu předcházel můj první kontakt s Junáky, kdy jsem se o víkendu před pálením čarodějnic setkal s pražským skautským oddílem, který pro mého tatínka v rámci brigády sázel stromky. Ten víkend jsem trávil ve společnosti těchto skautů a tolik mě jejich činnost nadchla, že jsem se později stal rovněž členem organizace. A velkou zásluhu na tom má i moje babička, která s námi, se sestrou, sestřenicí a bratrancem, ten je mimochodem vůdce střediska ve Slaném podnikala o hlavních prázdninách nejrůznější plnění „bobříků“, asi jako v Rychlých šípech, ale i dalších úkolů, které jsou životu Junáků velmi blízké.

Jakou tam zastáváte funkci? Jsou v junáctví nějaké hodnosti? Neříkáme, že máme nějaké hodnosti, spíše, že zastáváme funkci. Nicméně dalo by se říci, že „hodnosti“ máme. Ať už jsou to vůdci oddílů, středisek, okresů, či třeba jejich zástupci. Nejvyšší funkcí Junáka je pak Starosta. Já momentálně zastávám funkci vůdce střediska, a to od sněmu, který proběhl letos na podzim.

Kolik let se tomuto svému koníčku věnujete? Do oddílu jsem vstoupil v říjnu 1996, tedy již 17 let.

Kdo vás k tomuto koníčku přivedl? Jak jsem již zmínil, z části babička, z části pražský skautský oddíl. Tito lidé do mě vnesli tolik nadšení a touhy po poznání, že jsem se stal Junákem.

Popište čtenářům, kdo a co to Junák vlastně je. Stručně charakterizovat Junáka asi nebude nic jednoduchého, ale pokusím se o to. Vezmu-li to z pohledu organizace, je Junák spolek, který vychovává především mládež na základě tří principů odpovědnosti. Vůči pravdě a lásce, vůči vlasti a bližním a vůči sobě. Nejtěžší je zde asi bod pravda a láska. Já osobně tento bod dětem vysvětluji jako víru ve vyšší principy, tedy víru v nějaký řád, v to, že existuje pravda, ač v dnešní době není lehké ji rozpoznat od lži, víru v lásku, v souznění mezi lidmi, v přátelství. Nejedná se však o víru v Boha. Junák není náboženská organizace. Tento bod se pak dále promítá i do odpovědnosti vůči vlasti a bližním a rovněž i do odpovědnosti vůči sobě sama. Z druhého i třetího principu je již význam patrný, přesto, snažíme se lidi vychovávat k tomu, aby byli vlastenci, pomáhali a byli prospěšní nejen svým bližním. Přátelům a rodině, ale i společnosti jako celku, dále přírodě, vlasti. Zkrátka k tomu, aby byli dobří lidé. Princip třetí pak vede k zodpovědnosti, touze po poznání, zkušenostech, rozvoji osobnosti. Jistě bychom o těchto třech principech mohli mluvit velice dlouho a obsáhle. Závěrem by se pak slušelo jistě dodat, že Junák je organizace, která sdružuje lidi bez ohledu na rasu, víru, vyznání, politické smýšlení. Charakteristika Junáka jako člověka bude snad o trochu jednodušší. Junáci jsou vlastně na první pohled obyčejní lidé. Zastávají nejrůznější povolání, profese, i posty, a to například i prezidentské. Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel. Přesto je však spojuje jedno společné a tím je právě víra v ony tři principy, kterými se snaží řídit, podle nichž žijí. Být Junákem tak neznamená chodit nějaký čas do nějakého kroužku, stane-li se člověk Junákem, je jím již navždy. Mezi tradiční skautské záliby pak patří pobyty v přírodě, její poznání, pozorování. Nicméně skauti spolu podnikají i mnohé další aktivity nevymykající se z běžného života. Ne každý, kdo do skautského oddílu vstoupí v něm pochopitelně vydrží, přesto však je na těchto lidech obvykle poznat, že jim Junák něco do života dal.

Máte nějakou přezdívku? Ano, mám. Moje přezdívka je Šůgr. Tato přezdívka vznikla vlastně jednoduchou přesmyčkou mého příjmení z Kurc na cukr. V tom má prsty můj dlouholetý kamarád, který mě mimo jiné ještě jako dítě mnoho naučil a v junáku z části vychoval. A odtud již vedla snadná cesta k „poangličtění“ a následně „počeštění“. Po cestě Kurc -> Cukr -> Sugar -> Šůgr jsem tak získal svoji přezdívku.

Co je pro Junáka charakteristické? Charakteristické by měly být asi především vlastnosti Junáka (vycházejícící ze skautského zákona a rovněž i z principů), přesto, jsme obyčejní lidé a tak těžko říci, zda skutečně existuje nějaká vlastnost, která by byla společná nám všem. A z toho co je viditelné. Všichni nosíme skautský kroj. Někdo jen při slavnostních příležitostech, někteří jej nosí častěji, přesto je máme všichni (anebo bychom alespoň mít měli). Suchozemští skauti mají kroj v barvě pískové, vodní skauti kroj v barvě námořní modři.

Co všechno musí správný junák umět? Správný Junák by měl být všestranný. To ale asi není zcela dobře možné, přesto se snažíme naše členy vést k tomu, aby toho uměli co nejvíce a především pak k tomu, aby si dokázali pokud možno poradit za každé situace, s jakýmkoliv problémem. A to ať již sami, svépomocí, či s pomocí někoho druhého. Ne každý si však umí o pomoc říci ve správnou chvíli. Někdo se ani nepokusí problém sám vyřešit a vzdá to hned, jiný si o pomoc neřekne vůbec. My se snažíme všechny vést k tomu, aby než něco vzdá, se o to pokusil sám. A na co klademe důraz? Především na to, aby se člověk dokázal postarat sám o sebe, v přírodě, s co nejméně vymoženostmi.

Kdo se může stát členem vašeho junáckého oddílu? Členem našeho oddílu se může stát kdokoliv. Tedy kdokoliv mužského pohlaví, jelikož jsme chlapecký oddíl. Máme v našem středisku však i dívčí oddíl a v Neveklově je pak oddíl koedukovaný. A proč máme oddíly oddělené? Výchova chlapce i děvčete vyžaduje jistá specifika, která je snazší dodržovat v oddělených oddílech, obzvláště při větších počtech dětí. Nicméně s děvčaty úzce spolupracujeme a podnikáme různé akce, neboť společný život chlapců a děvčat k sobě chtě nechtě pochopitelně patří.

Jak se dá skloubit vaše povolání s vaším koníčkem? Činnost v Junáku lze skloubit snad s každým zaměstnáním. Každý by měl Junáku přinést to, čeho je schopen. Já jsem po dva roky dělal vůdce oddílu, jelikož jsem však s novým zaměstnáním ztratil část volného času a nemohl již docházet na schůzky, usoudil jsem, že bude lepší, když vůdce bude dělat někdo, kdo se dětem může věnovat celoročně a ne jen při víkendech či táborech, vrátil jsem tak oddíl do rukou předchozího vůdce, mého kamaráda Jana Kadeřábka – Jezevce. A jelikož jsem chtěl i nadále být přínosem, rozhodl jsem se pomoci jinde a tak jsem na podzim letošního roku kandidoval na vůdce střediska, což je funkce, na níž člověk zastává jednak administrativní činnost a jednak dohlíží na činnosti oddílů. Ne, že by to vyžadovala méně času, to asi spíše naopak, nicméně je možné tuto činnost na rozdíl od práce s dětmi provozovat i po večerech a nocích.

Jistě jste četl Rychlé šípy. Kdy jste je četl poprvé? Přiznám se, že toto bohužel nevím. Ale nějaká řádka let to již bude. Nebylo to ale však tak brzy, jak by se mohlo zdát. Řekněme, že poprvé jsem je četl v 15 letech. Ale je to čistě odhad.

S kterou postavou byste se z RŠ ztotožnil? Asi s Jarkou Metelkou. Každý by však asi byl rád Mirkem Dušínem, ani já nebudu výjimkou. Přesto si netroufám říci, že bych se s nějakou postavou ztotožnil zcela, myslím, že bych v sobě našel od každé něco.

Čemu všemu se v junáckém oddíle se svými svěřenci věnujete? Při práci s dětmi se z odbornějších částí programu věnuji poznání přírody a přežití v ní, jako táborový kuchař jim dále předávám své znalosti a zkušenosti, které jsem posbíral jak v oddíle, tak doma. A jelikož mám i zálibu v technologiích, především pak v počítačích, dalo by se říci, že funguji i jako poradce v tomto odvětví. Stejně jako ostatní pak pro děti připravuji běžný program, který má vždy nějaký cíl. Hrajeme hry rozvíjející paměť, postřeh, logické myšlení, spolupráci. Zařazujeme ale i „obyčejné hry“, které mají za úkol děti trochu unavit, abychom je pak mohli učit něčemu teoretickému, například znalostem skautských zákonů či poznávání zvířat.

Jak byste nalákal nové tváře do vašich řad? Přiznám se, že v dnešní době je přilákání nových tváří čím dál tím těžší. Přesto nabízíme novým členům nabití nových vědomostí a zkušeností, získání mnoha nových zážitků, prožití nových dobrodružství, poznání nových přátel, bratrů a sester. Snad to není na dnešní uspěchanou dobu příliš málo, ba bych řekl, že naopak. Bohužel ne každý se však dokáže odpoutat od mnoha vymožeností dnešní doby a od pohodlí v teple domova a vyrazit jen tak nalehko s batůžkem a s pár věcmi společně s přáteli do přírody objevovat nové a třeba i netušené možnosti sebe sama.

Máte při svém náročném povolání a stejně časově náročném koníčku i čas na soukromý život? Ano, mám. Domnívám se, že je to především otázka uspořádání svých povinností a priorit. Uznávám, že leckdy se sejde více událostí ve stejnou dobu, pak je těžké rozhodnout, čemu dát přednost, přesto to jinak nejde. Alespoň ne, pokud se člověk chce věnovat svým zálibám, ale myslet i na svůj soukromý a profesní život. Pro mě je na předních místech pochopitelně rodina a pak zaměstnání. Přesto se snažím zodpovědně zastávat i své další funkce a věnovat se svým koníčkům.

Máte nějaké své životní motto, kterého se držíte? Životní motto … tak jednoduchá otázka a přesto tak nesnadná odpověď. Snažím se řídit několika motty, k těm hlavním však určitě patří „Don’t worry, be happy!“. Snažím se být v jistém ohledu realistou, přesto s optimistickým náhledem na věc, nicméně ne s přehnanými očekáváními. A v tom se právě promítá toto motto.

Blíží se Vánoce. Co prvního vás napadne při slově Vánoce? První, co mě napadá je rodina, dále klid a pohoda. Vánoce vždy trávíme jako rodina společně a především kvůli tomu se na Vánoce vždy těším.

Máte už nakoupené všechny dárky? Bohužel zdaleka ne. Ještě mě to čeká. Nicméně již mám vše rozmyšlené. Nejsem však typ člověka, co by nakupoval dárky měsíce dopředu, ani typ člověka, co by vše nechával na poslední chvíli. Dárky začínám řešit obvykle s příchodem adventu, nejprve rozmýšlím, co komu darovat, později, když si najdu čas, vyrazím na nákupy.

Jste typ člověka, který dodržuje tradice? Rozkrajování jablka, lití olova, zpívání koled,…? Ano, tradice dodržuji. Ne všechny, ale některé ano. Každoročně spolu se sestrou a maminkou zdobím vánoční stromek, zpíváme koledy. Rovněž dodržujeme zapalování svíček na adventním věnci. Jablko jsme rozkrajovali jako děti, vždy jsme se těšily, zda v něm skutečně bude hvězdička. Po objevení tajemství správného řezu to však přestalo býti tak zajímavé. Počítám však s tím, že vlastní děti o tuto tradici rovněž neochudím. A rovněž se snažíme myslet i na zvířátka, a to nejen na ta domácí, ale i na lesní. Jak jsem již psal, bydlím na okraji vesnice s lesem téměř za barákem. Občas tak jen nasypeme venku sýkorkám, jindy se vydáme do lesa doplnit do krmelců, …

Prožijete Nový rok s rodinou nebo se svými Junáky? Nový rok prožiju tradičně v rodinném kruhu.

Tomáš Kurc, který žije v rodinném domku na okraji vesnice Lbosín, přibližně 10 kilometrů na východ od Benešova se narodil 16. července 1986 v České Lípě a je zatím svobodný a bezdětný. Na základní školu docházel nejprve do málotřídní školy v Teplýšovicích, kde učila a ještě stále učí jeho maminka, od páté třídy pak dojížděl do Benešova na ZŠ Jiráskova. Po dokončení základní školní v roce 2001 nastoupil na SPŠ sdělovací techniky v Panské ulici v Praze, kde o 4 roky později odmaturoval. Další roky strávil studiem na Fakultě elektrotechniky na ČVUT obor Softwarová technologie a management, kde po čtyřech letech úspěšně složil státnice. V současnosti studuje druhý ročník Aplikované elektrotechniky na Západočeské univerzitě v Plzni a zároveň pracuje jako CAD modelář pro jednu menší společnost s hlavní kanceláří v Mladé Boleslavi. Mezi jeho koníčky patří samozřejmě skauting, dále pak závodně hraje český lakros a florbal. Rád se projede na kole, v zimě pro změnu na snowboardu, který před časem vyměnil za lyže. K dalším zájmům patří cestování, ať už po České republice či v zahraničí. Velice rád poznává přírodu a rovněž i neobvyklou cizí architekturu.

Autor: Martina Křečková

Článek najdete také na webových stránkách Benešovského deníku.