Rubriky
Kronika

1. oddíl skautů na řece Berounce aneb Jak jsme zamykali Berounku

V pátek 25. září 2015 jsme v podvečerních hodinách dorazili do Chrástu u Plzně, kde začala naše dobrodružná výprava. Jako místo pátečního pobytu jsme si vybrali kemp u Dolanského mostu, kde jsme postavili stany. Při stavbě nás překvapila družina Rysů a Jestřábů, protože vyrazili pouze s jedním obřím stanem, kterému jsme začali přezdívat hangár, kam se bez problémů vešlo sedm lidí. Následovala večeře, krátké seznámení s programem a brzká večerka, abychom ráno byli plni sil.

Ráno nastala ta „šťastná“ chvíle, kdy člověk musí své věci nacpat do 50 litrového barelu, což u mnoha členů, včetně vedení, nebyl tak snadný úkol, jak se zpočátku mohlo zdát 🙂 . To pak člověk občas i žasnul, co sbalil a co mohl klidně nechat doma. Po našlapání věcí do barelů začal boj o lodě, měli jsme k dispozici 5 vyder a 1 sambu. Vydry se od sebe lišily pouze názvy, obzvláště velký zájem byl o U-96, PR-DELL a PRAHÁÁÁ, ostatní lodě žádné názvy neměly, ale postupem času jsme jim je vymysleli. Po rozdělení lodí a posádek byl dán základní kurz, jak se chovat na vodě, a potom již nic nebránilo našemu vyplutí vstříc řece Berounce. Počáteční obavy z každého sebemenšího zakolísání vydry či samby postupně vystřídala jistota, že převrhnutí snad nebude na pořadu dne, a začali jsme pádlovat vstříc 22 km vzdálenému Liblínu. Během cesty bylo pěkné počasí, ale občas zafoukal studený vítr, který nám pěkně roztřásl zuby. Po zdolání pár jezů a pár mělčin jsme si dopřáli pauzu na oběd, která se stala osudná Mikimu. Oční klam způsobil, že hloubka se zdála nižší, než ve skutečnosti byla, což vyústilo v to, že při vystupování se náhle ocitl po ramena ve vodě. Jako první koupající si tím vysloužil přezdívku „Vodoměrka“, která mu už zůstala celou cestu. Po rychlém obědě a výměně oblečení jsme opět vyrazili na cestu. Usilovně jsme pádlovali, až jsme dorazili do cíle naší sobotní cesty. Tam jsme opět postavili stany a hangár 🙂 a začali připravovat večeři, která by doplnila naše síly po celodenním pádlování. Poté jsme využili pohostinnosti místního stánku (moc jich po trase otevřeno nebylo) a celí unavení jsem zalehli.

Neděle nás přivítala slunečním paprskem, a tak jsme vyrazili na další část naší cesty do Zvíkovce. Po usilovném pádlování jsme dorazili do kempu, kde jsme si dali oběd, avšak netušili jsme, co tím způsobíme. Kemp byl plný mašerů a jejich psích spřežení. Po rozbalení našich obědů se z kempu ozval hlasitý štěkot a my tušili, že tento oběd bude rychlý a budeme muset brzy vyplout dál. Snad rychlejší odsun z kempu způsobil, že Tomáš při nastupování do lodi nezvládl koordinaci svých končetin a místo do lodi šlápl do vody, čímž se najednou ocitl břichem vzhůru a zády ve vodě. Dále během cesty poměřovali stabilitu lodí Jéňa s Lukášem. Poté co se loď s Jéňou a Ondrou převrhla, tak posádka ve složení Lukáš, Tomáš a Lukýno vedla jasně 1:0 a Jéňa s Ondrou museli s lodí, plnou vody, na břeh, kde zjistili, že barely nejsou až tak vodotěsné, jak si původně mysleli. Po absolvování sobotní cesty jsme se rozhodli ubytovat v již neotevřeném kempu, kde jsme rozdělali oheň, na kterém jsme usušili mokré věci.

V pondělí nás, bohužel, čekala již poslední část výletu, a to do Roztok, kde na nás čekal odvoz lodí. Cestu k cíli nám „zpříjemnilo“ zlomené pádlo u samby. Šůgr dumající nad tím, jak kluci mohli zlomit  hliníkové pádlo tak vytrvale přemýšlel, že těsně před cílem se mu ho podařilo zlomit taky :). Avšak zachovali jsme chladnou hlavu a nehledíc na to, že za 45 minut musíme být v cíli, jsme zakotvili u břehu a vypravili jsme se pádlo opravit. Vše naštěstí dobře dopadlo a dorazili jsme do cíle všichni šťastni a zdrávi. Berounku bychom doporučili začínajícím vodákům nebo rodinám s dětmi. My se příští rok asi poohlédneme po trochu divočejší řece 🙂

Miki

Vyberte na jaké příspěvky chcete dostávat upozornění (vybírejte jednu možnost):
Souhlas s poskytnutím osobních údajů (GDPR) *