Tábor začal symbolickým zaseknutím sekery do špalku. Ale ještě předtím, než náš tábor začne, musíme ho nejdřív postavit. Naše tábořiště se totiž během školního roku, předtím, než začnou tábory, skládá jen ze srubu a jedné latríny.
Nejdříve musíme na tábořiště materiál navozit. Což bylo tento rok komplikovanější, protože nám nepřálo počasí. Na tábořišti se musí postavit tři tee-pee, ve kterých spí vedení a skauti, několik pořadových stanů, které jsou pro vlčata (mladší skauti), marodka a dva vojenské hangáry. Menší z nich slouží pro uskladňování našeho vybavení, jako jsou lopaty, rýče, krumpáče nebo palice. Větší hangár nám slouží jako jídelna. Vejdou se do něj totiž tři velké stoly. Tábořiště tak během jednoho dne vyroste jako houby po dešti a slouží pak více než měsíc nejen skautům z Benešova, ale i sázavským skautům. Na konci sázavského tábora se pak zase vše složí a zbude po nás zas jen louka se srubem.
Den poté začnou přijíždět děti a ubytují se ve svých ubikacích které pro ně budou domovem na 14 dní. Večer se postaví stožár, který se nedotýká země, aby mohl sloužit k rannímu nástupu kde se oficiálně započne tábor již zmíněným aktem se sekyrou a špalkem. Tento rok jsme ale museli náš stožár trošku vylepšit. Na nástupech se totiž vztyčuje a stahuje státní vlajka účastníků, a jelikož mezi námi byl i jeden Ukrajinec, museli jsme tak přidělat k našemu stožáru rámě na které se zavěšovala státní vlajka Ukrajiny. A tak jsme na ranních nástupech za zpěvu junácké hymny vztyčovali obě státní vlajky a na večerních, za zpěvu večerky, jsme je stahovali.
Tématem letošního tábora 1. oddílu byli indiáni. A tak se z podsad a tee-pee staly vigvamy, děti nevlékly mokasíny a indiánské bederní roušky, vedení se obléklo do červených uniforem britských kolonizátorů a boj o území mohl začít. Děti si tak na táboře užily hromadu her, ale kromě nich jsme také do táborového harmonogramu zakomponovali workshopy. Kluci si tak mohli vyzkoušet třeba střelbu z luku nebo zjistit bližší informace k vlčácké metodice. Krom teorie a střelby si indiáni mohli vybrat, co si vyrobí. Např. kapsičku na drobnosti, čelenku, dřevěného mustanga, amulet, lapač snů nebo dokonce novou obuv. Nezalekli jsme se ani větších workshopů. Děti si postavily vlastní indiánskou saunu, kterou potom i vyzkoušely, a pokusily se i o stavbu pece.
Poslední dny tábora jsou věnovány vyvrcholení celotáborové hry a přípravám na slibový oheň, neboť jen u něj totiž může skaut nebo vlče složit svůj skautský slib. Při stavbě tohoto ohně je mimochodem také důležitý jeho tvar. Můžeme vybrat z celé řady možností, jak bude náš oheň vypadat. Tento rok si kluci vybrali tvar pagody a svůj slib u něj složili čtyři skauti a tři vlčata. Ale to nebyla jediná významná událost, která se na táboře udála. Během tábora do vedení oficiálně přestoupila celá skautská družina Jestřábů. Do družiny Jestřábů přestoupili kluci z modré a červené vlčácké šestky. Dále se šesti vlčatům se podařilo splnit tři vlčí tesáky, čímž byla v oddíle obnovena výzva, kterou se po několik let předchozích let nepodařilo nikomu splnit. K tomu, abyste získali tři vlčí tesáky a mohli jste si je pověsit na skautský kroj, totiž musíte splnit tři výzvy. První z nich je šestihodinové odloučení. Vlče se musí schovat tak, aby ho nikdo neviděl, ale přitom tak, aby mohlo zapisovat dění v tábořišti po dobu jeho odloučení. Pro splnění druhé výzvy je zapotřebí ujít výlet podle předem určené trasy a uvařit si během pochodu v kotlíku teplé jídlo. Poslední výzvou je cesta odvahy. Pokud všechny tyto výzvy splníte, můžete hrdě nosit na svém turbánku tři vlčí tesáky.
Howg.
Napsal: Ajdam